Kniha obsahuje barevné obrázky lesních zvířátek s popisky, jak zvířátka vypadají, kde žijí nebo čím jsou užitečná. Děti pak mohou hádat, co je to za zvířátko. Jednotlivé stránky jsou rozdělené na poloviny a tím se hledání zvířátek stává zábavnější. Kniha spojuje legraci s poučením. Zvířátka v knize rys, prase divoké, liška, jelen, medvěd, jezevec, veverka, tetřev, vlk, ježek).
Barevné leporelo do ruky seznámí děti s hlasy zvířat, které je možné slyšet v lese. Poutavé fotografie jsou doprovázeny stručny769mi popisy a zajímavostmi. Pomocí mobilního telefonu si snadno a rychle načtete QR kód a můžete poslouchat.
Jak jsem rád, že jsem vám ujel! Příteli rozmilý, jak podivné je srdce člověka! Tebe jsem opustil, jehož tolik miluji, s nímž jsem býval nerozlučně spjat, a jsem tomu rád! Vím, že mi odpustíš..... Autor: J.W. Goethe
Martin, Tomáš a Ema rádi jezdí za svým dědečkem. Dědeček je hajný a stará se o les. Společně bydlí v hájovně se psem Brokem a kocourem Felixem. Děti tak po celý rok poznávají život zvířat a přírodu v okolí. Pozorně se zadívejte na obrázky v knížce a objevujte.
Můj pradědeček byl pan nadlesní, spravoval církevní lesy na Vysočině. Prababičku měli všichni rádi, říkali jí „paní nadlesní“. V dětství jsem často slýchal příběhy o zvířátkách v lese a již jako kluk jsem dostával za dárky myslivecký nůž či
Tato velká barevná kniha vás seznámí se zvířaty celého světa. Podíváme se, kdo žije v lese, v pralese, v savaně, na poušti a v polárních oblastech. Samozřejmě navštívíme také domácí zvířata. Poutavé fotografie jsou doprovázeny stručnými popisy a zajímavostmi ze života zvířat.
Často jsi mě vybízel, abych sebral a uveřejnil dopisy, které jsem snad napsal poněkud pečlivěji. Sebral jsem je, aniž jsem jejich časovou postupnost (vždyť jsem neskládal dílo dějepisné), nýbrž tak, jak mi který přišel do rukou. Keˇž nelituješ Ty, že si mně k tomu radil, a já zase toho, že jsem Ti vyhověl... Autor: Gaius Plinius
Opustil jsem učitelskou činnost na štrasburské univerzitě, varhanictví a spisovatelství a vydal jsem se do rovníkové Afriky léčit domorodce. Jak jsem k tomu dospěl? Z četby a z vypravování misionářů jsem poznal tělesné utrpení domorodců v pralese... Autor: Albert Schweitzer
Kniha obsahuje barevné obrázky zvířátek z farmy s popisky, jak zvířátka vypadají, kde žijí nebo čím jsou užitečná. Děti pak mohou hádat, co je to za zvířátko. Jednotlivé stránky jsou rozdělené na poloviny a tím se hledání zvířátek stává zábavnější. Kniha spojuje legraci s poučením. Zvířátka v knize kráva, pes, koza, ovce, prase, králík, slepice, kůň, kohout, kachna).
Je to možné? Je skutečně možné, že jsou tomu teprve čtyři léta, co jsem zmaturovala na učitelském ústavě? Když jsem měla maturitu za sebou, byla jsem mladá, veselá a plná chuti do svého povolání. Snila jsem velké sny................... Autor: Ester Lindin
Jsme doma čtyri, ale to neznamená, že jsme čtyřlístek. Já jsem na tom nejhúř, protože jsem nejstarší. Už přes deset let jsem nejstarší a už mi to zustane. Za všechny jsem zodpovědný a potom mi nezbývá čas na to, abych byl zodpovédný sám za seba. Jana, ta se má, narodila se dva roky po mně, dobře si to vypočítala... Autor: Eleonóra Gašparová
Řekl jsem tak dobrá. Stejně beru věci tak, jak jsou. A takhle to s Ní vypadalo pořád. Jednou jsem jí dal facku, jednou jsem ji zmlátil. Autor: Sébastien Japrisot
Sotva jsem vstoupil do pitevny a rozhlédl se po své třídě,viděl jsem,že jediná moje žačka Josefína Salmonsová,která mi pomáhala jako demonstrátorka,je něčím rozechvělá.Jindy bledé tváře jí hořely,a když jsem zachytil její výmluvný pohled,zeptal jsem se: Chcete mi něco řící,slečno Salmonsová? Autor: Dr.Raymond A.Dart
Hana Pinknerová - Být blíž: čtení na každý den Původně jsem knížku čtení na každý den vůbec psát nechtěla. Měla jsem ale takový neodbytný dojem, že mi Bůh naznačuje, abych to přeci jenom zkusila. Trochu jsem vzdorovala, ale pak jsem se
Bylo 22. prosince 1989. Šedý, kalný den. Chodil jsem po bytě v Hodkovičkách, jak se říká, od ničeho k ničemu. Neměl jsem chvilku stání. Klidnivé předvánoční ovzduší se rozplynulo. Rozpustil ho strach. Docela obyčejný strach, že mě zatknou. Že tohoto dne jsem s rodinou naposledy a kdovíkdy sa s ní zase shledám. Že jsem obklopen lynčerskou atmosférou, která může věci dovést kdovíkam..... Autor: Miroslav Štěpán
Pamatuji se velmi dobŕe, jak došlo k tomu, že jsem přestal malovat. Bylo to jednoho večera, kdy jsem strávil osm hodin za sebou ve svém ateliéru a maloval vždy pět desetminut a hned se zase vrhal na pohovku, kde jsem zůstával ležet hodinu i dvě s očima... Autor: Albert Moravia