Dvacet jedno kázání evangelického faráře Zvonimíra Šorma na Apoštolské vyznání víry. Zvláštní, provokativní název knížky autor vysvětluje v úvodu:
Kradu. A to zcela vědomě a záměrně. Ne snad peníze, věci, šperky či jiné hmotné cennosti. Ale
Sotva jsem vstoupil do pitevny a rozhlédl se po své třídě,viděl jsem,že jediná moje žačka Josefína Salmonsová,která mi pomáhala jako demonstrátorka,je něčím rozechvělá.Jindy bledé tváře jí hořely,a když jsem zachytil její výmluvný pohled,zeptal jsem se: Chcete mi něco řící,slečno Salmonsová? Autor: Dr.Raymond A.Dart
Jak jsem rád, že jsem vám ujel! Příteli rozmilý, jak podivné je srdce člověka! Tebe jsem opustil, jehož tolik miluji, s nímž jsem býval nerozlučně spjat, a jsem tomu rád! Vím, že mi odpustíš..... Autor: J.W. Goethe
Vlak byl pro mne vždycky poslem z dalekých krajů. Nebylo divu. Za svým prvním dobrodružstvím jsem šel na budějovické nádraží: ve dvou letech jsem se ztratil z domova. Jako šestiletý kluk jsem z téhož nádraží podnikl dalekou cestu. Autor: L. M. Pařízek
Prvně jsem slyšel říct Poisonville místo Personville v Big Ship v kalifornském okrese Butte od jednoho zrzavého chlápka, který se jmenoval Hickey Dewey. Místo košile říkal košule, a tak jsem se ani moc nedivil, když jméno města zkomolil. Pozdejí jsem to ještě slyšel od jiných lidí, kteří mluvili nářečím, ale nazarazilo mně to ani pak. Pokládal jsem to za podobně přitroublý vtípek, jako když se místo pan kapelník říka pan popelník .... Autor: Dashiell Hammett
Konečne stál farár na kazateľnici. Veriaci zdvihli hlavy. Tak predsa prišiel! V túto nedeľu neodpadnú bohoslužby tak ako minulú a veľa nediel predtým. Farár bol mladý, vysoký, štíhly a oslňujúco krásny. Keby mu bol niekto......... Autor: Selma Lagerlöfová
1 Naklonil jsem se přes můstek a rozbil oblázkem svůj obraz na hladině. Pan Anderson se opřel lokty vedle mne o kámenné zábradlí. Líbi se vám tady, pane Daly ? Přenesl jsem váhu na jednu ruku. Pane Andersone, vždycky jsem se domíval, že výletní místa, jako je toto, jsou docela zaprodána autokarovým zájazdům...... Autor: Roderick Wilkinson
Často jsi mě vybízel, abych sebral a uveřejnil dopisy, které jsem snad napsal poněkud pečlivěji. Sebral jsem je, aniž jsem jejich časovou postupnost (vždyť jsem neskládal dílo dějepisné), nýbrž tak, jak mi který přišel do rukou. Keˇž nelituješ Ty, že si mně k tomu radil, a já zase toho, že jsem Ti vyhověl... Autor: Gaius Plinius
Otec Benjamin, farář z francouzského maloměsta, přichází postupně o všechny iluze spojené se svým kněžstvím. Původně chtěl studovat Bibli, získávat lidi pro Ježíše Krista a předávat jim radostnou zvěst. A čemu po letech dennodenně čelí?
Opustil jsem učitelskou činnost na štrasburské univerzitě, varhanictví a spisovatelství a vydal jsem se do rovníkové Afriky léčit domorodce. Jak jsem k tomu dospěl? Z četby a z vypravování misionářů jsem poznal tělesné utrpení domorodců v pralese... Autor: Albert Schweitzer
Je to možné? Je skutečně možné, že jsou tomu teprve čtyři léta, co jsem zmaturovala na učitelském ústavě? Když jsem měla maturitu za sebou, byla jsem mladá, veselá a plná chuti do svého povolání. Snila jsem velké sny................... Autor: Ester Lindin
Bylo půl desáté dopoledne a já seděl sám v ošuntělé kancelářičce oddělení zvaného schránka 100,které spadá pod revizní odbor newyorského magistrátu.Nastupoval jsem do zaměstnání jako revizor a teď jsem čekal,až někdo přijde a vysvětlí mi,co mám vlastně dělat. Autor: Frank Leonard
Jsme doma čtyri, ale to neznamená, že jsme čtyřlístek. Já jsem na tom nejhúř, protože jsem nejstarší. Už přes deset let jsem nejstarší a už mi to zustane. Za všechny jsem zodpovědný a potom mi nezbývá čas na to, abych byl zodpovédný sám za seba. Jana, ta se má, narodila se dva roky po mně, dobře si to vypočítala... Autor: Eleonóra Gašparová
Brankář to nemá v životě lehké. Ale moc mi to nevadilo, fotbal jsem měl rád a v bráně zůstal. Mým domovem se stalo malé vápno a na hřišti jsem se nedostal nikdy dál než k hranici velkého (skoro jako v životě).Kněz je na tom totiž podobně
Můj pradědeček byl pan nadlesní, spravoval církevní lesy na Vysočině. Prababičku měli všichni rádi, říkali jí „paní nadlesní“. V dětství jsem často slýchal příběhy o zvířátkách v lese a již jako kluk jsem dostával za dárky myslivecký nůž či
Tohle se omylom ocitlo v mojí přihrádce, vstoupila moje zástupkyně PhDr. Věra Tučková a položila mi na stůl spíš balík než obálku. Pohlédl jsem na adresu odesilatele: Protialkoholická poradna, MUDr. Fr. Maleček - a zasténal jsem ve správné předtuše, co je obsahem. Autor: Zdena Frýbová