Ráno nejsem nikdy v dobré formě, zvlášť ne v pondělí, a ono pondělní ráno už vůbec ne. Dvacátého šestého dubna roku devatenáct set sedmdesát šest. Udělala jsem si kolem toho data v kalendáři kroužek a hned vedle jsem si zapsala pracovní schůzku, která pak odpadla. Autor: Lauren Elderová, Shirley Streshinská
Ráno nejsem nikdy v dobré formě, zvlášť ne v pondělí, a ono pondělní ráno už vůbec ne. Dvacátého šestého dubna roku devatenáct set sedmdesát šest. Udělala jsem si kolem toho data v kalendáři kroužek a hned vedle jsem si zapsala pracovní schůzku, která pak odpadla. Autor: Lauren Elderová, Shirley Streshinská
Sotva jsem vstoupil do pitevny a rozhlédl se po své třídě,viděl jsem,že jediná moje žačka Josefína Salmonsová,která mi pomáhala jako demonstrátorka,je něčím rozechvělá.Jindy bledé tváře jí hořely,a když jsem zachytil její výmluvný pohled,zeptal jsem se: Chcete mi něco řící,slečno Salmonsová? Autor: Dr.Raymond A.Dart
Sotva jsem vstoupil do pitevny a rozhlédl se po své třídě,viděl jsem,že jediná moje žačka Josefína Salmonsová,která mi pomáhala jako demonstrátorka,je něčím rozechvělá.Jindy bledé tváře jí hořely,a když jsem zachytil její výmluvný pohled,zeptal jsem se: Chcete mi něco řící,slečno Salmonsová? Autor: Dr.Raymond A.Dart
Často jsi mě vybízel, abych sebral a uveřejnil dopisy, které jsem snad napsal poněkud pečlivěji. Sebral jsem je, aniž jsem jejich časovou postupnost (vždyť jsem neskládal dílo dějepisné), nýbrž tak, jak mi který přišel do rukou. Keˇž nelituješ Ty, že si mně k tomu radil, a já zase toho, že jsem Ti vyhověl... Autor: Gaius Plinius
Často jsi mě vybízel, abych sebral a uveřejnil dopisy, které jsem snad napsal poněkud pečlivěji. Sebral jsem je, aniž jsem jejich časovou postupnost (vždyť jsem neskládal dílo dějepisné), nýbrž tak, jak mi který přišel do rukou. Keˇž nelituješ Ty, že si mně k tomu radil, a já zase toho, že jsem Ti vyhověl... Autor: Gaius Plinius
Opustil jsem učitelskou činnost na štrasburské univerzitě, varhanictví a spisovatelství a vydal jsem se do rovníkové Afriky léčit domorodce. Jak jsem k tomu dospěl? Z četby a z vypravování misionářů jsem poznal tělesné utrpení domorodců v pralese... Autor: Albert Schweitzer
Opustil jsem učitelskou činnost na štrasburské univerzitě, varhanictví a spisovatelství a vydal jsem se do rovníkové Afriky léčit domorodce. Jak jsem k tomu dospěl? Z četby a z vypravování misionářů jsem poznal tělesné utrpení domorodců v pralese... Autor: Albert Schweitzer
Je to možné? Je skutečně možné, že jsou tomu teprve čtyři léta, co jsem zmaturovala na učitelském ústavě? Když jsem měla maturitu za sebou, byla jsem mladá, veselá a plná chuti do svého povolání. Snila jsem velké sny................... Autor: Ester Lindin
Je to možné? Je skutečně možné, že jsou tomu teprve čtyři léta, co jsem zmaturovala na učitelském ústavě? Když jsem měla maturitu za sebou, byla jsem mladá, veselá a plná chuti do svého povolání. Snila jsem velké sny................... Autor: Ester Lindin
Jsme doma čtyri, ale to neznamená, že jsme čtyřlístek. Já jsem na tom nejhúř, protože jsem nejstarší. Už přes deset let jsem nejstarší a už mi to zustane. Za všechny jsem zodpovědný a potom mi nezbývá čas na to, abych byl zodpovédný sám za seba. Jana, ta se má, narodila se dva roky po mně, dobře si to vypočítala... Autor: Eleonóra Gašparová
Jsme doma čtyri, ale to neznamená, že jsme čtyřlístek. Já jsem na tom nejhúř, protože jsem nejstarší. Už přes deset let jsem nejstarší a už mi to zustane. Za všechny jsem zodpovědný a potom mi nezbývá čas na to, abych byl zodpovédný sám za seba. Jana, ta se má, narodila se dva roky po mně, dobře si to vypočítala... Autor: Eleonóra Gašparová
Řekl jsem tak dobrá. Stejně beru věci tak, jak jsou. A takhle to s Ní vypadalo pořád. Jednou jsem jí dal facku, jednou jsem ji zmlátil. Autor: Sébastien Japrisot
Řekl jsem tak dobrá. Stejně beru věci tak, jak jsou. A takhle to s Ní vypadalo pořád. Jednou jsem jí dal facku, jednou jsem ji zmlátil. Autor: Sébastien Japrisot
Hana Pinknerová - Být blíž: čtení na každý den Původně jsem knížku čtení na každý den vůbec psát nechtěla. Měla jsem ale takový neodbytný dojem, že mi Bůh naznačuje, abych to přeci jenom zkusila. Trochu jsem vzdorovala, ale pak jsem se
Bylo 22. prosince 1989. Šedý, kalný den. Chodil jsem po bytě v Hodkovičkách, jak se říká, od ničeho k ničemu. Neměl jsem chvilku stání. Klidnivé předvánoční ovzduší se rozplynulo. Rozpustil ho strach. Docela obyčejný strach, že mě zatknou. Že tohoto dne jsem s rodinou naposledy a kdovíkdy sa s ní zase shledám. Že jsem obklopen lynčerskou atmosférou, která může věci dovést kdovíkam..... Autor: Miroslav Štěpán